Přeskočit obsah a dostat se k menu
Masarykův okruh - volné jízdy
6.8.2007
Dne 6.8.2007 jsme podnikly já (free) a všemi milovaný, oblíbený a vůbec obecně populární Roman (Holy) výlet do končin o nichž ostatní z bandy slyšeli jen z vyprávění pamětníků, televizních záznamů, či vlastní pohledové zkušenosti ze závodů C.E.C. Ano přátelé a šťastní návštěvníci v pravdě nejlepších WWW stránek na jaké jste mohli narazit, řec je o legendárním Masarykově okruhu v Brně. Tento report budiž Vám k užitku i jako takový malý rádce při Vaší první návštěvě v tomto motorkářském svatostánku.
Tato akce měla být původně takovým malým srazem vlastníků různých strojů o kubickém objemu nepřesahujícím 125 ccm, kteří by monžá i vyplnili celou kapacitu jedné jízdy která je 45 motocyklů, bohužel okolnosti, strach, panika, nedostatek financí skrz exkurzy do Chorvat či jiné důvody byly příčinou, že z té úžasné představy nad lokálním závodem malorážek zůstaly jen ty představy... Předpověď počasí nám věštila doslova ideální počasí. Odpoledne až 30°C a krásně jasno.
A tak jsme s Holy'm po krátké(o to však intimnější) domluvě a mých zkušenostech dospěli k názoru, že ideální bude sraz až na místě někdy kolem 4 hodiny odpolední. Tento čas se mi jevil jako nejideálnější, protože po zkušenostech z minulých jízd veřejnosti, kdy člověk přijede sice o hodinu dřív, než se začnou prodávat lístky na jízdy a pak je na tom stejně jako jiný, co přijel 2 minuty před půl 5 kdy jsou všichni přešlapující a natěšení vpuštění do areálů prostě nemá cenu jezdit jakkoliv dřív. Po příjezdu na místo a několika přátelských gestech jsme se všichni v dobrém sešli na parkovišti před branami okruhu.
á i Holy jsme si přivezli své drahé polovičky které nám v pozdějších hodinách pomohly nabrat nových sil do druhé jízdy. A jak se blížila pátá hodina a třicátá minuta středoevropského letního času, mohli jsme být svědky příjezdu všemožných strojů různých značek a typů a tak jsme šli i my netrpělivě přešlapovat před hlavní bránu. Úderem onoho již zmiňovaného času se jako vždy ztrhl lokální závod v běhu na 50 metrů. Já zvolil poklidnější tempo běhu, podle známého hesla "Co se vleče, neuteče" a posílen hřejivou představou mé vlastní průpisky v ruce, která ač se to nezdá, je jednou z NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH věcí, které s sebou na jízdy veřejnosti potřebujete.
Již jsem se blížil ke stánku kde se prodávají jízdy, když jsem pár centimetrů před svým cílem narazil na hodného pána(jemuž bych rád touto cestou poděkoval), který mi nabídl papír po jehož řádném vyplnění si můžete koupit jízdu a tak jsem se vyhnul dalšímu, i když drobnému čekání a mohl se s aktivností mě vlastní pustit do jeho vyplňování. Jméno, příjimení, rodné číslo, bydliště, číslo OP, číslo ŘP, SPZ, datum, podpis a hurá do fronty. Zde jsme s lehkými obavami sledovali, jak na obrazovce úměrně s každým odcházejícím člověkem od okénka klesá počet volných míst na jednotlivých jízdách a čekali, až se dostane taky na nás. Zde se projevilo, že můsíme mít víc štěstí než rozumu, když jsme zkoupili předposlední vstupenky pro první a třetí jízdu. Vysolili jsme každý po 800,- Kč a s hrdými tvářemi a podezdřele lehkými peněženkami se vraceli jako vítězové ke svým ženám (Holy navíc i k bratrovi své ženy).
V 5 hodin se již můžete bez ohledu na to, jestli jste se přišli jen podívat, či pojezdit dostat do samotného areálu padocku. My jsme zvolili pro nás zajimavější možnost, kterou je přesun na veleslavnou tribunu C. Zde jsme zaparkovali své stroje a započala naše hodinová psychycká a tělesná příprava doprovázená sledováním jízd jednoho ze zahraničních motoklubů, které si Brněnský okruh pronajímají. Intenzivně jsme do sebe lili všechny možné tekutiny, protože jak je známo, při jízdě na okruhu při plném soustředění, hektolitrech potu a silném tělesném vypětí se člověk snadno dehydratuje. Vše bylo doplněno konzumací unikatních bonbonů ředitelky nejvyšší bonbonové federace - Alči. Jak se blížila 6 hodina, což byl čas naší první jízdy, vzrůstala srdeční aktivita, navýšila se frekvence myšlenek na téma "jak se jen dostanu s rozstřelenou mašinou domů?". Poslední polibky pro štěstí, zaklapnutí helem a už jsme nastartovali naše stroje - Suzuki GSX-R 600 K7 a Suzuki SV 650S. Za podivuhodného pocitu v oblasti žaludku a střev jsme se vydali k boxům. Z posledních sil jsme vytáhli vstupenky a po naskenování jejich čárkového kódu jsme vyčkávali vpuštění na okruh. Zde zazněly za burácení okolních strojů ony klasické chlapské projevy jako: "Bojíš se? Bojim!" nebo "Ty pi*o, to byl zas nápad...", či až rodičovské "Hlavně opatrně". Se sklopenými zrcádky jsme se vydali vstříc prvnímu kolu, které jsme nijak zvlášť nehrotili a obětovali ho zahřátí pneumatik na provozní teplotu.
To co se dělo po odjetí prvního kola zde nebudu nějak složitě rozepisovat, to prostě musíte zažít! Ale abych nebyl svině, zde nabízím krátké nahlednutí do svých myšlenek během jízdy...
"jojo 200 metrů, 150 metrů...k*rva brzdit,BRZDIT...Fuj to bylo o fous, tak fajn, plnej a jedem... 200 metrů, 150 metrů, brzda. JO první dnešní kolínko! Tak ted si hezky vysednu na druhou stranu a hele, dalsi kolínko. Jsem hvězda, hvězdaáá ÁÁÁ k*rváá zase zatáčka,BRZDÁÁÁ...fajn, další kolo to pojedu jinak. Táák, hlavně na pohodu, nejlepší způsob jak se zaručeně rozšít je snažit se být na každým kole rychlejši, takže tak raději né. Ha! Tak tenhle je můj, teď si ho dám na brzdy! Jóó já někoho předjel, paráda... "
25 minut uběhlo jako voda a tak za jasné signalizace zajíždím do boxů. Vracíme se zpátky na C'čko kde opět probíha proces doplňování tekutin a uspokojování tělesných potřeb. Po výměně našich dojmů si vzájemně osaháváme pneumatiky na důkaz přátelství. Uplynulo několik málo minut a my se opět vracíme tentokrát ale již za podstatně většího klidu a silně posíleného ega z předchozí jízdy do boxů. Tentokrát zaznívají slova jako "Tak a teď pod plným, i kdybych se měl rozstřelit!" a nebo " 2 minuty; jdu si pro Vás!!".
Ano, druhá jízda byla pro nás oba podstatně lepší o čemz nás ujistili i o 3 vteříny lepší časy na kolo než v jízdě první. Můj nejlepší čas byl 2:38:14 a Holy'ho tuším kolem 2:46. Po posledních společně ztrávených okamžících, plni nových dojmů a pocitů jsme se všichni rozloučili a vydali ke svým garážím a domovům. A to je asi tak všechno :) A tož jak já vždycky říkám... Příště zas :)
Zde přikládám ještě verzi pro rychločtenáře:
16:00 - Příjezd
16:00 až 16:30 - čekání na prodej lístků, netrpělivé osahávání průpisky
16:30 až 17:00 - boj o lístky, vyplňování papírů, placení, radost ze zakoupení jízdy
17:00 až 17:45 - čekání na 1.jízdu
18:00 až 18:25 - 1.jízda
18:25 až 18:45 - čekání na 2.jízdu
19:00 až 19:25 - 2.jízda
19:30 a dál - auf wiedersehn
Ano přátelé z tohoto krátkého harmonogramu můžete po krátkém zhodnocení lehce zjistit, že jsme vlastně pořád jen na něco čekali :)
Autor: Free
Holyho report:
Toš poprvé na okruhu. Kurňa co všecko potřebuju? Jak se hustí pneu? Zdělat zrcátka a blinkry? Co dál…. Toš Free poraď!!! Ser na to nic nepotřebuješ, to bylo jediné co sem z něho dostal. OK říkám si, chlapec tam nejde poprvé tak ví co dělat. Jo, abych mu nekřivdil, řekl mi ať si vemu průpisku, ale na tu sem samo zapomněl. Toš si tak čekáme před bránou když z ničeho se někdo zavolá : „ rychle honem, utíkejte!“ a davy se hrnů směr stánek s lístky. Čumím jak indián do baterky a přicházím mezi posledními. Nějak se dostanu k papíru a vypisuju ho freeho tužkou. Socknu se za ním do řady a čekáme. Na LCD je vidět počet volných míst v první jízdě. Dostáváme se na řadu a na displeji svítí číslovka 3. Uff, tak tak jsme se tam procpali. Pasáž na Cečku přeskočím a jdem na samotnou jízdu. Kde se vyjíždí a kde a jak se jízda ukončí sem nevěděl. Free mě musel pořád uklidňovat :D . Tak a je to tady, dvířka se otvírají a my vjíždíme na okruh. Vjíždíme do první zatáčky a mě se honí hlavou myšlenky jako: „Co? Kde to su? Kdy mam sakra brzdit? Jak velká je ta zatáčka? Nespadnu když to víc naklopim???“ Borci mě brali hlava nehlava :D. Asi se jim moje „dobržďování“ motorem před zatáčkami nelíbilo. Zkratka prvních 10 minut sem byl úplně mimo, jako v jiném světě. Musel na mě být luxusní pohled. Konec jízdy je ohlášen červenými vlajkami a borec nás navigoval přímo k boxům, takže tudle část sem zvládl v pohodě. Na céčku čekuju pneumatiky a cítím se jako největší looser :D. Říkám kurňa toš takhle ne, další jízdu to teda budu řezat. 25 minut uteče jak voda a my můžem znova na trať. Tentokrát už sem to bral více jako závod. Člověk už ví jak ty zatáčky vypadají a co si může dovolit, takže později na brzdy, lepší nájezdy do zatáček a tak dále. Rozdíl v časech oproti první jízdě byl asi 13 sekund :D. Borci mě předjížděli furt, s tím se nedalo nic dělat. SV byla v celém poli nejslabší mašina. Ale už mě přejížděli jen na rovinkách srabi jedni. Chvilu sem se naháněl s jedním borcem na R6 co mě sice předjel, ale zatáčky mu šli hůř než mě. Se svojí turistickou přední gumou sem se ani o víc nepokoušel. O Freem se ani nebudu zmiňovat, ten mě předjel skoro o kolo hovadsko jedno a připsal si pár cenných skalpů J . Holt to má chlapec už trochu v rukách. Za ty dvě jízdy jsem viděl asi 4 motky v kačírku. Párkrát jsem měl taky na mále, když sem tlačil na pilu a neodhadl rychlost do zatáčky, ale to už je docela extrém. Dá se jet hodně na jistotu a s velkými rezervami, takže pád je pouze otázkou toho jestli vydržíte jet pomalu, když za to zbytek pole tahá Shrnuto a sečteno. O 800kč a jeden pravý slider lehčí, ale ten zážitek mi to vynahradil bohatě J
Autoři: HolyLeader, Free
Copyright © 2004-2008 Torm.
Kód a originální design vytvořil Whitwa.
Edited & Admin TORM Webhosting by Design-pr-.cz