Přeskočit obsah a dostat se k menu
Hartovská Rošáda
Děckááá Pozortééé, dvácaři si opět naplánovali na další víkend vyjížďku pestrou jak diabetické žrádlo.“Sraz 12:00 v serpentinách na Vítkově“: řekl bůh (Pavouk) a bylo domluveno. V našem oblíbeném časáku Bravo si určitě všichni přečetli, že pozdní příchody jsou IN a tak to i vypadalo na místě srazu…Já (Pavouk) s benjamínem Georgem jsme přijeli něco kolem půl jedné a sotva se odkuklujem, slyšíme nějaký včelí úl, jak se blíží k nám … Nebojte se, nepřijely žádné včely, ale hovada Ratlík a Axel. Chvíli poplkáme na vítkovské vyhlídce a šmarujeme na velkou louži jménem Slezská Harta. Protože cesta byla spíše určená pánům endurářům, naše tlumiče dostávali dobrou dávku boxingu a tak jsme zvolili mírnější tempo. Axel měl naštěstí mapu, ale hned se jí zmocnil Ratlík a to byla ta osudová chyba. Na každém kilometru jsme stáli, aby se ten kopřivnický čokl ujistil, že jedem dobře.
Za jízdy jukáme na oblohu a vypadá to, jako by nás chtěl ten moravský Krakonoš tam nahoře pomočit. A co se nestalo? Pomočil nás. Hned co nás pomočil, bylo znát, že se bude i ženit s paní Krakonošovou a velká vichřice byla na světě. Chytáme první kapky a na silnici bojujeme, aby nás ten hurikán Katharina nevymrštil o 200 metrů vedle do pole. Na břehu přehrady parkujeme před pravý vesnický hostinec a sedáme zmoklí jak slépky vedle vesničanů stěžujících si na hokej, politiku, prostatu a na to pos*ané počasí. Dáme po kofole a trpělivě čekáme, až Krakonošovi ukončí své číslo.
Jak mraky zalezly, sedáme na naše zběsilé mašiny a za doprovodu už krásného počasí a schnoucího asfaltu jedeme přes Bruntál a Rýmařov na známý motorkářský úsek zvaný Skřítek. Zmrzlí jak sobolí hovna sedáme opět do hospody a tam se konečně najíme. George si od Ratlíka půjčuje jeho nový foťák a tím se zabavuje, zatímco my si povídáme jako inteligentní civilizovaní lidi na úrovni.
Po zahřátí těla a naplnění žaludku kráčíme k motorkám a já zjišťuji, že jsem po celou dobu měl klíče od motorky na sedle spolujezdce, ale hned jsem se uklidnil s hřejivým pocitem, že se v Česku přece nekrade. Poté prubnem trať a v jedné vracečce i něco málo pofotíme. Jezdíme ale opatrně, protože právě Skřítek je pověstný zrádnými zatáčkami se shrnutým asfaltem, na kterým loni doplatil náš Nagash. Počasí se střídá z minuty na minutu, ale tak to už na horách chodí. Chvíli se kocháme Jesenickou přírodou a pak se vracíme směr Rýmařov. Tam nakrmíme naše jednostopé lásky a přesouváme se na Ecce Homo do Šternberka, kde se máme setkat s Tormem. Torm byl shodou okolností taky v Rýmařově a hned co nás zahlídl, oblékl se do hovězí kůže s domněním, že nás dožene…pchéé naivka :-D Projíždíme krásnou cestou ze směru Rýmařov na Dlouhou Loučku, ale kvůli mokrému asfaltu nedržíme hefty nadoraz. Část cesty jsem vedl vyjížďku první já (já byl vždycky jednička) a Ratlík fungoval jako ocas průvodu (on byl vždycky ocas). Projíždíme Eccák a jako ostatně parkujem nahoře,kde pak zevlujeme a čekáme na Torma, až se konečně dodrkoce k nám. Tam si v rodinném kruhu povídáme nejnovější zážitky a pomalu se přesouváme k motobaru U Mrázků na kofolu . Torm si ovšem objedná klobásy na grilu a my hladoví slintáme nad jeho talířem…
Lehce řešíme budoucnost našich stránek a probíráme motorkářské klepy. Po klepání motorkářských klepů se chystáme trochu povodit naše strojovny po šternberských točkách, ale Tormovi dochází benál a tak nechá poslat svou italku z kopce ke své garáži. My se loučíme a valíme do Olomouce, kde se rozdělujeme každý svým směrem. Axel s Ratlíkem směrem na Ostravu, George na Prostějov a já si to šupajdil na Přerov do své rodné Čekyně. Výlet je u konce a v mé šrajtofli je pustoprázdno,jako po výbuchu Hirošimy. Nikdo kupodivu nespadl, jak je to u nás poslední dobou zvykem a můžeme konstatovat, že vyjížďka za to stála. Esquadra 125ccm.cz opět nezklamala a můžeme se těšit na příští shledání. Pápá a mějte se famfárově !!!
Autor: Pavouk
Copyright © 2004-2008 Torm.
Kód a originální design vytvořil Whitwa.
Edited & Admin TORM Webhosting by Design-pr-.cz