Final ride to Skřítek 2007
21.10.2007
Neděle 21. října byl ten den, který se zapsal do historie naší lékařské karty. Den, který nám budou naše klouby, končetiny a vůbec celý tělo připomínat hlavně ve stáří. Den, který nám při vzpomínce na něj vyvolá zimu i v parném létě, ale taky den, kdy byla strašná bžunda spojená s nezdravou ujetostí a neotřelým humorem:D!
Já (sir Pavouk a la delegát z této dvácařské party) s motopacientama z www.motorkari-olomouc.cz jsme se vydali zakončit sezónu jak se sluší a patří. Tradiční nedělní vyjížďky v režii již zmiňované party olomóckých bikerů vždy stály za to a tak je třeba udělat řádnou tečku v letošní sezóně.
Domluva byla na druhou hodinu odpolední nahoře na svodidlech světoznámé a možná ještě známější trati Ecce Homo. Každý klepal kosu a někteří si aspoň ty plíce zahřívali tabákovymi výrobky. Ti nejotrlejší z nás se dokonce vyzbrojili i termoskami, aby si pak mohli spařit promrzlou a necitlivou hubu vřelým čajem. Dojíždím přesně jak švýcarky ve 2 P.M. a už vidím, jak zmrzá tucet motorkářů, čekající na ostatní. Dovídáme se, že jsou plné tři stupně celsia a tak nás hřeje pocit, že nemrzne. O půl třetí P.M. jsme kompletní a razíme na náš původní cíl vyjížďky a to do Hospody do nedaleké vesnice jménem Řídeč. Tam parknem naše oře a s nudlama pod nosem zalízáme rychlým tempem dovnitř jak feťáci do doupěte.
Plkáme jak se věc maj a najednou nějaký motoblázen zakřičel do davu, že se jede na Skřítek (motorkářský úsek v Jeseníkách), většina z nás to brala jako nejapný vtip a usrkávalo se z hrnků dál…jak ale přišlo na placení tak kdosi řekl že výlet na skřítek není fikce ale pravda a tak šlo na rozmýšlení jestli tam jet či ne…po 5 sekundách rozhodování jsme nahřáli mašiny a šijem si to směr onen motorkářský úsek do krutého pohoří Jeseníky.
Cesta je dlouhá a bolestivá, samozřejmě že jsme vybrali zatáčkovitou cestu a tak jsem po projetí každé sebemenší točky děkoval bohu, že to mé sandály značky Metzeller udržely.
„Necítím pravou nohu- nevadí,…necítím levou nohu- nevadí, stejně ty kvalky ňák dokopu“ tak jsem se trápil už na půli cestě. Jak jsem ale ovšem přestal cítil prsty a vůbec celé dlaně a zápěstí, bylo to fakt blbý. Chvilama si schválně sedím na ruce, aby dostali aspoň nějakou tu barvu a hlavě špetku citu. To ale moc nezabíralo. Nakonec všichni dojeli na parkoviště restaurace Skřítek a kupodivu všichni taky jevili známky života :) .
To by nebyly Jeseníky aby tam nebylo aspoň deset čísel sněhu, ŽE? Tak hyjéé na stavení huhuláka8-) …pak pana Lynxse, sedlajíc CBR v šestkovém eReRovém provedení, napadla duchaplná myšlenka skopnout mojí motorku na zem a zaházet jí sněhem, jo byla to bžunda.
Kolem projížděl turistický autobus nevímjakých důchodců a nestačili se divit, coto vlastně vidí z oken,viděli koulívající se motorkáře v mínus pěti pod nulou, snad to všichni v tom buse přežili ve zdraví…
Jsem docela rád že na tento výlet můžu vzpomínat jedině v dobrém a že se nikomu nic nestalo:D .Díky naší spřátelené partě www.motorkari-olomouc.cz za jejich „vyjímečné“ výlety !!! ciao
Autor: Pavouk