Již sedmým rokem se v malebném moravském městě Kroměříž konaly vytrvalostní závody malých kubatur. Přesněji se jednalo o stroje značky Stadion a Jawa 550/555. Tento rok se sešlo na 32 čtyřčlenných týmů a charakteristický zvuk fichtlů opět dráždil místní domorodce ( vidlemi po nás naštěstí neházeli ). Já s Pavunem jsme se rozhodli, že se také zúčastníme.
Start závodu proběhl v pátek v šest hodin, kdy vyrazil na trať tzv. velkého kola první nadšenec. Trasa měřila 26 km, pořadatelé vybrali spoustu kopcovitých úseků, které důkladně prověřily spolehlivost pincků. Pohled na závodníky, řítící se z kopce na pichovi, zalehlého bradou na předním světle musel být prostě úžasný.
Diváci kolem trati mnohdy jen nevěřícně kroutili hlavou.
Celkově se těchto velkých kol jelo kolem 14-ti, z toho čtyři první den. Po nich následovala rychlostní zkouška, která prověřila jezdecké schopnosti zúčastněných. Jezdilo se mezi balíky slámy, po trávě a písku. V každé druhé zatáčce číhalo milé překvapení v podobě stěrku. To co předváděli někteří machři bylo mimo mé chápání. Borci létali ze stupačky na stupačku, jiskry létaly, smyk střídal smyk, jezdci se vzájemně vytlačovali z tratě. Pohled to byl luxusní. 60 let staré jawy se náhle změnily na závodní stroje.
Hlavním účelem se ale bylo hlavně pobavit a to nejen sebe, ale i diváky, o čemž svědčí například tým indiánů z Oklahomy.
Ze začátku byl naším cílem dojetí do cíle. Jenže znáte to. Za nedlouho jsme se nechali strhnout skvělou atmosférou a krev v žilách se začínala pomalu vařit. Chudák Pavouk to málem nerozdýchal :. Drťka to byla značná. V rychlostní zkoušce to bylo kolo na kolo. Rozhodující byla první zatáčka, ten kdo se do ní dostal jako první měl velkou výhodu. Pak už byly šance na předjetí malé. A to se nám potvrdilo, když jsme zkazili první předávku. Na trať jsem vyrazil jako druhý a i když se mi podařilo stáhnout náskok, předjet soupeře se mi nepodařilo. Až do pneumatik mě vytlačil, potvora jedna :.
Náš tým ABC Autoškola se nakonec umístil na pěkném 13. místě, kam nás odsunula penalizace z místa sedmého. Je to na náš první ročník docela úspěch. Technika nezklamala a podržela nás celý závod. Některé týmy ale takové štěstí neměli. 2 pincky odstoupili během vytrvalostních kol, a někteří těsně za cílovou čárou závodu :. Borcům od vedlejšího boxu se urvalo řídítko, těsně před startem druhé RZ. To by nasralo i jinak klidného člověka.
Akce to byla vskutku povedená. Příští rok se závod pojede znovu, tentokrát doufám za naší plné účasti. Stačí jednoskok s papírama a 125ccm vyrazí na start s cílem zvítězit!