125ccm.cz

Přeskočit obsah a dostat se k menu

Bezstarostná jízda aneb šestero divů…

Tož chtěli bychom vám popsat trip po ČR z pohledu Pavouka a Nagashe. Nápad s výletem se drobet zvrhl v množstvím větším než obrovském. Jura viděl videjko z Hořič, tedy pro neznalé 300 zatáček Gustava Havla. Navrhl mi tenhle bod a já jsem samozřejmě pro každou špatnost, takže na mé potvrzení návštěvy kraje Hořického se nečekalo dlůho. Tož pomocí fóra na motorkářoch nám poradili chlapi trasu, po které by jsme sa mněli jako vydat. Tak jsme na to kývly a ejhle trasa sa na nás hrnula z tiskárny. Pro kouzlo výleta jsme zahrnuli do trasy divy a vyhledávané mototipy ČR. Podařilo sa nám zavítat na Ecce Homo ve Šternberku, Skřítek ( Rýmařov > Šumperk ), Suchý Vrch ( Ruda nad Moravou > Červená voda ), Laudon (Albrechtice > Lanškroun ) , 300 zatáček Gustava Havla ( Hořice ) a Buchláky ( Buchlovice ).

Ráno v pátek pršelo, až to do nebe volající bylo a to v nás nebudilo moc optimismu. Nakonec sa přes den počasí umůdřilo a my po svých povinnostech jsme mohli potvrdit tu našu účast. Protože Jura navštěvuje školství a já chodím do roboty, tak sraz byl domluvený na třetí hodinu odpolední in Monte Čekyně. Beru svých pár švestek na motorku a vyrážím za Pavoukem. Monte Čekyně na mňa čekala s otevřenů naručí. Tak společně s Jurou kopeme první kválty směr Olomouc. Cestou nakrmíme koně a už můžeme směle vyrazit do toho Olomůca. Tam sa zastavujem v nemocnici za Palem. Ten si tam lebedil na téj nemocniční posteli a okukoval fajné sestřičky. Z Olomůca vyrážíme do Šternberku na ecce homo. Před nama sa otvírá start ecce a už ty koniska vyháňáme ven na trať. Ecce v podvečerních hodinách bylo pro nás to pravé ořechové na rozjezd tripu. Na ecce jsme byli přepadeni Šakalem, tak jsme s ním zkecli, probrali trasu a vydali jsme sa zasej dál. Potěšilo nás, že si ještě můžeme lousknout vrch ekcáku a dále pokračovat na Skřítek poměrně slušnou cestou.

Tak si to hondíme směrem na Bruntál. A tam cestů do protivky potkáváme nějakého Yukistu s dvácou. Po pár metrech to Yukista za námi točí, jako by nás poznal. Chvílu jede za nama, ale tož jsme mněli jaksi naspěch, tak jsme nezastavovali. Tak snad někdy příště sa potkáme a hodíme kus řeči. Po cestě do Rýmařova potkáváme odstavené Jawy. Okamžitě přibržďujeme a nabízáme pomocnou ruku Gulášovi nebo zkráceně Gulinovi a jeho kamarádovi na Jawě. Na místě se provádí mazání ložisek olejem Castrol TTS, který jsme na těhle mašinách teda opravdu nečekali. Chlapi byli obrnění nezbytným jawáckým důvtipem a věříme, že motorky do kupy dali.

Tož v podvečer, kdy kohůti se slepicama už dávno spíja dorážáme na Skřítek a projížďáme ho směr Šumperk. Kolem cesty hledáme nějaké místečko pro náš stan a motorky. Jenže tuhle možnost stanování jsme prokaučovali, když začlo jemně poprchat. Tak projížďáme dědinů Sobotín, kde místního křováka sa ptáme na nějaký bejvák v okolí. Tak zkůšáme ubytování na místním zámku. Strejda na vrátnici z nás cítil kšeft, jenže my jsme byli koudelníci a vymysleli fintu a lest. Takže za solidní peníz jsme párkli motorky do zámeckého dvora a ubytovali jsme sa v zámeckém pokoji. Když jsem sa ocitli na prahu zámeckého hotela, tak jsme si připadali jak pravý motorkářští šlechtici co odsedlali pár koňů navíc pod kapotů a vypravili sa ubytovat. Po výšlapu červeného koberca a schodů zámeckých, se na nás už křenili erby rytířů a obrazy pantátů a panmám ze zámku z dob válečných.

Pokoj absolutně vybavený postelama, bednou , sprchou a jinýma vymoženostma moderní doby byl dovybaven vítěznými doutníky a valašskou slivovicí. Pravda večer se nesl trochu v symbióze s okolím, ale to nám vůbec nevadilo. Ráno jsme sa zbalili, něco jsme pofotili v zámecké zahradě a směřovali jsme dál do restauračky Skřítek něco na dlabanec.

Nastavujeme kamery na motorky a padíme si to dalším divem ( skřítkem ) z vesela na Šumperk. Na Jurovi šlo vidět, že nepříjemná událost, která se onehdy stala, zde hrála velkou roly. Jura nebyl ve své kůži, ale musím uznat, že zakletý Skřítek zvládl každým coulem. Zatáčky byly obzvlášť vypečené až na jednu, která mně vyškolila. Zatáčka mněla jako bonus nahrnutý asfalt u středové čáry. Všechno by bylo krásné až na to, že jsem na něj najel a to mňa rozhodilo směrem na svodidla. Překvapenímu od silničářů jsem neodolal a bohužel jsem svodidla navštívil. Tož jsem posbíral ten blinkr dal do tankvaku a razili jsme z vesela dál. Po pár hezkých kilometroch to točíme z Šumperka k dalšímu bodu a tím sa stává Suchý vrch, který si několikrát dáme tam a zpět a dále hledáme cestu na Lanškroun přes Červenou vodu a Jablonné nad Orlicí. Jak přijížďáme směrem na Lanškroun, tak sa množství motorek zvyšuje a nás už napadá, že sa blížíme k Laudonu. A taky že jo. Před náma sa otvírá něco jako druhý ecce s vracačkama a dobrým asfaltem. Po nádherném projetí otvíráme mapu a koumáme doporučenů trasu Orlickýma horama. Vyrážáme do Mladkova, kde se napojujeme na krásný nový asfalt.Jen bohužel asi 3 metry široký. Takže musíme dávat majzla, abychom někde nevyletěli ze zatáčky. Cestou v Orlických horách sa blikneme u čerstvě porozeného telata, kde mama telata ještě machruje s pupeční šňůrů.

Místního zemědělca na přírodní úkaz upozorňujeme a jedeme dále přes Orlické záhoří k našim Polským sousedům přes Mostowice do Lasówky. Samozřejmě louskáme první polské auto v Polsku a nehanbíme sa lousknout i další. Mosíme podotknůt, že pohraniční kontrola se srovnáním s našimy slovenskými sousedy byla mnohem důslednější. Ale na druhou stranu, kdyby místo mňa seděl Antonín Drda z Hoštic, tak nic nepoznají protože soudruzi ani nepožadovali sundat kuklu dolů.

Po projížďce polskýma kotárama sa vracáme zpět na hraniční přechod. Tam žádáme o radu na pumpu místního celníka. Jurova cebra už hltá benzínové výpary a nejbližší pumpa je v Deštné, kde za 10 minutek maj zavíračku. K našemu překvapení nám celník schvaluje svižnější jízdu, ale i ta nám stejně nestačila k zastihnutí otevřené pumpy. Ono je fakt, že dobrých 40 vteřin a stihli by jsme to. Ale tož aj takové věcy sa dějů. Nejbližší pumpa je v Dobrušce a tak nám nezbývá, než sa vydat tímto směrem mimo náš připravený plán trasy. To by nebyl srandy kopec kdyby Jurovi nedošel benzín. Takže po asi cca 1km Cebra nacucla poslední doušek lahodného benzínového moku. Takže sa vydávám osamocen na záchrannou misy na pumpu do Dobrušky. Doufám, že jsme tímhle promolomili hranice mezi 2T a 4T. Jak by řekla Cebra: V nouzi poznáš i 2T :D . Juraj není žádný zakřiklý hoch a své mafiánské způsoby a šarm uplatňuje i v Orlických horách, kde odkupuje od místního domorodce litřík krmiva pro Cebru. Takže nakonec Jura dojíždí na pumpu sám bez cizí pomocí. Oba naplníme nádrže a jedeme do Nového Města nad Metují, dále na Jaroměř a z Jaroměře už vyhlížáme Hradec Králové. Projíždíme večerním Hradcem a co naše oči nevidí, nadupané dváci zaparkované na pumpě. Tož to za kruháčem směrem na Hořice točíme za ogarama z Motobikers klubu. Co k našemu překvapení bylo to, že nás okamžitě kluci poznali, že jsme ze 125ccm. Prostě hláška, že vy jste z Moravy že? v nás probudilo bezva pocit, že naša parta není jen skromnou partou někde po Moravě. Konkrétně jsme sa seznámili s Benym (Aprilia RS 125), s Matrixem ( Honda XR 125 ) a Jirkou ( Aprilia RS 125 ). Tak jsme chvílu pokecali jak sa věci maj tam na Hradišťsku. Vyslídili jsme, kde by jsme mohli jako zakempit. Beny nám dokonale popsal trasu přímo na start Hořičkých zatáček. Tak jsme si to cváleli Hořicema a spaní na místo jsme našli jak pro valachy dělané.

Trochu jsme se obávali zimního vánku, ale naše obavy okamžitě spadli, když jsme si vzpomněli, že náš valašský likér má tepelné účinky. Po zapálení vítězného doutníku a pár doušků štamprlat padáme do valašského komatu. Ráno razíme do potravin něco na zub a čekáme na ogary, že nás zasvětí a uvedou co od trati možem čekat. Zanedlouho dojíždí Beny a praví nám, že Matrix neuhlídal v obci plynovou rukojeť a dal tomu před obuškama co proto. Nějakých 80 km/h v obci se docela blbě ukecávalo, ale hlavní je, že Matrix dorazil a my jsme mohli vyrazit na start 300 zatáček Gustava Havla. Jako musím uznat že Hořice se svými zatáčkami nás uchvátili natolik, že s klidem v duši možeme pravit, že tenhle okruh patří mezi opravdu perfektně urobené.

Dvanáctá hodina na krku a my zvedáme kotvy. Protože nás čeká nějakých 250 km na Buchláky. Tož jedeme směrem na Hradec, kde si potřeseme ruků s Benym, který tady už několik let v Hradci kempí. Loučíme se a jedeme ještě s Matrixem směrem na Svitavy. Zanedlůho sa lůčíme aj s ním a za doprovodu krásného a příjemného dňa jedeme směr Svitavy, Brno a do Uherského Hradiště. Domlůváme si sraz u Trampa se Šimicem s Kristýnou.

Dojíždíme od Brna na buchláky. Buchláky jsou sice rychlejší úsek,ale na dvácách sa taky dá slušně udělat humbug. Tak si to pádíme Buchlákama k Trampovi, kde už nás vítá Šimic. Dáváme tu poslední vítězný doutník. Tlacháme a obdivujeme ty nejen šestikilové a litrové kousky těch všech pacientů co na buchlech řádili. Po rozlučce s Šimicem si buchly dáváme ještě jednou. Hodíme do sebe nějakou tu šťávu z bystra a společně razíme směr Uherské Hradiště. Kde se taky lůčíme a každý si to hondíme svojím směrem dom. Jako oba jsme se shodli na tom, že tenhle výlet byl plný nezapomenutelných zážitků. Vyhlášené úseky během cesty dodali to koření na už tak dobře vypečenou trasu.

Nagash a Pavouk

Fotogalerie z Bezstarostné jízdy ZDE

VIDEO z Bezstarostné jízdy ZDE

.: Podporují nás :.

.: Zpřátelené weby :.