125ccm.cz

Přeskočit obsah a dostat se k menu

Motosvatba přátel z klubu M. C. C. PHOENIX

29.9.2007
Konečně bylo venku hezky, na obloze ani mráček. Ráno v deset pro mě ( Kathrin ) přijel Kašpe, na svojí CBRušce. Valili jsme do Slušovic u Zlína, pro mojeho miláčika. ( TDR ) Měli jsme sraz u baráku rodičů nevěsty, na Březové v jedenáct hodin. Já, co by brzda jsem musela zapnout všecky vrtule a kmitat do garáže. Z té jsem se vykodrcala na svém ,, odrážedle ‘‘ vcelku rychle. Tak jsme ty naše stroje nastartovali a vyrazili směr Březová. Krapet jsme to vzali jiným směrem ,ale vrátili jsme se a dali se správnou cestou. Taky nám napověděly nazdobená auta a barák. No, ale jak se tak díváme, nikde žádné jiné motorky. Asi po 10 minutovém čekání jsme se rozhodli jít tvrdě do boje a zazvonili na zvonek vilky. Otevřel nám pantáta a já nelenila a poprosila, jestli by nám neposlal někoho, kdo nám namašlí motorky. Vyhrnulo se na nás půl baráku s pentlama a nůžkami, no a s košíčkama, kde měli mašličky a myrtu a začli se zdobením.

Po chvilce byl konečně slyšet zvuk burácejících strojů, které se řítily k nám. Nastalo vítání, focení a hlavně, ženich, který dorazil na svojí Kawě, Ninji, šel děkovat rodičům za výchovu své budoucí. A taky, jestli mu ji vlastně dají. Měl i pár kousků na výběr, ale vybral tu správnou, snad. Zdávka se měla konat v kostele ve Fryštáku ve 12:30. Ovšem, všichni měli pořád času dost, takže se opět jen a jen čekalo. Už jsme si začínali myslet, že snad nic nebude nebo co, ale byl vydán povel k odjezdu.

Slavnostně jsme projížděli vesnicemi, domorodci samozřejmě nechápali. Před kostelem jsme udělali muhehe jak sa patří, až se kostel třepal. Zapíchli jsme to kousek pod kostelem a přidali se k druhé části hostů, která tam již čekala. Moje představa byla, že si tam posedáme všichni do lavic a bude se čekat, až se z té uličky vynoří nevěsta a při tom se bude hrát na varhany, takové to, tu tu tu dů, tu tu tu dů, ono ale nic.Pan farář řekl, abychom udělali na každé straně uličky špalír. Poté přišli svědci a snoubenci a my si mohli konečně posedat. Výklad faráře byl velice ,, zajímavý ‘‘ , asi mu při tom čekaní doplnili víc vitaminu S (pozn. ve množství více než malém).

Po zdávce přišlo přání novomanželům a ženich měl před kostelem překvapení od svých trenérů z fitka, v podobě vzpírání, ano, opravdu musel v kvádru vzpírat, jenom funěl. Po rozcvičce jsme se měli odporoučet ke kulturáku. Vyjeli jsme, objeli fryštácké náměstí a v tom, co se nepřihodilo…

Pohádka, podle skutečných událostí…

Kathrin jela a uviděla jeden škaredý sloup, co se jí vůbec, ale vůbec nelíbil, tak ho chtěla shodit,nohou, ale jaksi zapomněla, že ten sloup tam pevně drží. Ikdyž se jí ten sloup nepodařilo zbourat, jela dál a až po pár zatáčkách si uvědomila, že by mohla zastavit a podívat se, co s tou nohou má…A nastal problém. Na noze se nedalo stát, tak si ustlala na chodníku, vedle cesty a chtěla si tam hodit šlofíka, jenže nějaký neukázněný řidič, co jel za ní., zavolal jedna pět pět. A než se nadála,už neležela na chodníku, ale v houkající sanitce a jen se usmívala, jak jí všichni kolem závidí, že si jede v sanitce s majákama. V nemocnici ukázali doktoři a sestry, za co je platíme, takže jen co za ní přijel tolik milovaný, oddaný, věrný, slušný, milý, urozený ( no prostě to samé nej ) Kašpe, doktoři mu ji hned dali do ruk a řekli, ať si ju odvezu na rentgen, že oni na to snad nemaj čas, či co.

Potom Kašpe jen netrpělivě čekal, co bude, jak je na tom ta hebká nožka..…no nebudu popisovat, co všechno jsem tam ještě musel prožít….. :-D , a poté vyjela Kathrin jako vítěz ze sádrovny a už se jí zase něco nelíbilo. Po vzoru Nagashovém, chtěla spešl fofrklacky, prej ty dřevěné nic nevydrží. Takže se nechejme překvapit, jak dlouho naší Kathrin ty dřevěné fofrklády vydrží… Zazvonil zvonec a pohádky je konec … THE END !!!!!!!

Autor: Kathrin a Kašpe

.: Podporují nás :.

.: Zpřátelené weby :.