125ccm.cz

Přeskočit obsah a dostat se k menu

Bludopis o zapomenutých mostech

Je neděle 29. července a opravdu se stalo to, v co už jsem ani já, ani můj drahý bratránek Lukáš nevěřili. Čas padl na 13:00 hodinu a našim cílem není nic jiného než nevyužité dálniční mosty přes přehradu Švihov. Ač to má být výlet jen na něco kolem 100km těšíme se na něj jak malí kluci. Inu na mostě, který končí nad vodní hladinou nestojíme každý den. Tedy již před! 13:00 přijíždí Lukáš se svou Jawou 350-638 ke mně a na tandemu má nasáčkovaného svého bráchu Michala. Já dokončuji své dlouhé oblékání a za mě na Hondu XL125V Varadero si sedá má přítulka Janča a jsme komplet. Tedy v 13:00 skutečně vyrážíme! Jo, jde to jako po másle, něco se přece musí stát.

Že silnice v Ledči nad Sázavou je uzavřená nás netrápí, bo Ledči se lehounce vyhýbáme(jsme místní tak to známe…) Před Brzoticema poprvé zastavujeme na mostě vedoucím právě přes tu obrovskou zásobárnu pitné vody pro Pepíky – přehradu Švihov(radši - pro hloupé…). Zde úspěšně fotím krajinky na makro:-). Lukáš stále polemizuje, jestli brát benzin teď, nebo až cestou zpátky. Říkám: „Ty vole, natankuj. Vzpomeň si na naše výlety.“ Tím nenarážím na nic jiného než na Lukášův výlet do Jičína. Cesta tam mu trvala 4h a cesta z5 1,5h a také na můj výlet na Moravu odhadovaný na 4h a 240km, který skončil po 6h a tuším, že na tachu přibylo tak 300km. Na benzinku ještě trefíme - tady jezdíme pořád. Lukáš nabral benál. Já koupil pití a můžeme vyrazit do nám neznámých míst. Jenže kdo povede, když to dál ani jeden neznáme a oba jsme excelentní bludištáci? Jasně Lukáš povede! Má přece mapu…:-) Cesta je jasná. Musíme dojet do Hulic, což už je odtud kousek(když víte kudy…:-)). To se jede přece přes ty Bernartice, Němčice a Sedmpány

Do Bernartic jsme se trefili dobře. Tam váháme na každý křižovatce, ale nahodou trefujeme směr. Jedeme dále a koukáme, že tato silnice vede na nějaký Keblov. To bude asi něco velkého. To jsme v mapě neviděli, tam nechceme. Takže uhýbáme doleva na Němčice. No paráda projíždíme vesničku a dojíždíme do sousední vesničky. Ehm spíše samoty. Na vjezdu do osady nás nepřivítala žádná cedule. A celá obec je jen jedna křižovatka tvaru T s třemi domky a kapličkou ve středu. A teď váhání: Tam odtud jsme přijeli. Tam nechceme. Dolů vede jen polní cesta s cedulí zákaz vjezdu. Lukáš zkušený bludištˇák říká: „Je tady zákaz. To vede k řece. Jedem“. Hm dobrej pokus na to, že nemáme ponětí, kde jsme. Brzdím jeho nadšení a navrhuji, že nejdříve zjistíme, kde jsme, že na placení pokut za zákazy vjezdu je ještě brzo. Debata o tom, kde jsme, není moc úspěšná, tak se otáčíme na ty dva povaleče, co s sebou celou dobu táhneme. Samozřejmě nevědí. Tak co tam ku.va dělaj? Lukáš prohlašuje jen: „Na co je máme“. Obracíme tedy naše stroje a vydáváme se cestou nahoru. Paráda tady je cedule Kačerov! To je bomba, to jsme v mapě neviděli…:-) Ani kačera Donalda jsme zde neviděli a dokonce ani mekáč tu nemají:-). Koukáme do mapy a už se orientujeme. Lukáš říká, že už je to jasný a že teď už ví. Sjíždíme tedy z Němčič na hlavní. Trošku se divím, že zatáčíme doprava na Bernartice, odkud jsme přijeli. Ale tak říkám si: „Budu tomu Pražákovi věřit, když říká, že ví“. Osudová chyba. Asi po 7km dojíždíme zpět na most, kde jsem před hodinou tak úspěšně fotil. Lukáš to vzdává. Ukazuje mi mapu a chce abych to teď vedl já. Dobře, že se obrátil na „elitního perníkáře“(tož nebojte, nejsú feťák, jen Pardubák…:-)). Je to k nevíře, ale hned na první pokus nás dovádím do Hulic.

Zde nastává problém číslo dva. Víme jen, že na začátku Hulic se musíme trefit někam doprava na polní cestu, která bude lemována všemi těmi příjemnými kruhovými cedulemi, co jsou po obvodu červený a pak jim došla barva, tak zbytek flákli bílou a sem tam se objeví napsáno zákaz vstupu(na netu dokonce psali přísný zákaz - po naší zkušenosti trošku výsměch viz. dále). Stojíme si tak u jednoho vejezdu a nějaký Pražáci se nejspíš chystají do míst, kde jim je nejlíp(Praha…:-)). No samozřejmě já se ptát nepůjdu, vždyť sú z Pardubic a ještě tak trošku Moravák:-). Lukáš tedy posílá Michala, abychom ho s sebou taky na něco měli(blbá volba:-)). No místní Pražák evidentně neradil poprvé, kudy tam. Míša nám teda za našich úsměvů vysvětluje, co se dozvěděl: „Musíme tudy a před hřištěm doleva. Nebo doprava? A pak doprava, nebo ne? A pak pořád rovně“. Míšo děkujeme. Příště radši sami:-).

Před hřištěm to tedy bereme doprava po 20m otáčíme a tedy doleva. Pak pokračujeme pořád rovně. Koukáme na ty ošklivé cedule a děláme, že je nevidíme. Nás přece nikdo nechytí:-). Jedeme stále rovně. Začíná to být podezřelé. Janča si všímá cesty doleva, ale to nás nevyvede z kurzu. Jedem pořád rovně. To co byla cesta, už se teď mění v cestičky pro traktor na tahání dřeva. Stále pokračujeme směrem k vodě. Už jí cítíme před námi. Jinam už to vést nemůže. Nevedlo. Pár klacků přes cestu. Tak tady končíme. Parkujeme a jdeme se podívat ke břehu, kde ten most vlastně je, když jsme jeli pořád rovně. Ha most už vidíme. Nicméně je na můj vkus poměrně hodně vlevo. Startujeme stroje a vracíme se. Zahybáme na tu cestičku, co mi Janča ukazovala(vím na co ji vozím…:-)). Chvilka terénu a vidíme hladinu přehrady. Čumím na ni a najednou vidím most. Jak se ten hajzlik dostal tolik doprava? Už nás nic nezadrží. Vidíme něco, co by se při troše(dost hodně) fantazie dalo považovat za cestu, která se tam stáčí. Inu křížem krážem lesem a jsme kousek od mostu a již najíždíme na vyšlapanou stezku. K mostu už je to fakt jen pár metrů. Jenže tam dole je nějaký divný křoví. Tak to parkuji pěkně ve svahu asi 10m od kraje mostu a posílám Janču, ať se jde podívat, jestli se dá dojet až na most. Nevím, jak jsem na to přišel, ale měl jsem za to, že jo. Janča mě vyvádí z omylu, že prej tam jsou nějaký dva schody asi 30-40cm. Nevěřím. Hm tak jsem se právě přesvědčil?. Hm tak a teď to obrátit. No s Lukášovou pomocí se to povedlo.

Teď ale kolem nás prochází chlápek v zeleným s kamerou. Jen doběh na kraj mostu a hned běžel zase zpátky. Trošku se nám plněj gatě a v očekávání pěkného průseru jdeme na most, když už jsme tady. Hm tak jsem se těšil, že tam budeme úplně sami na konci světa, ale co to? Na mostě se i přes všechny zákazy válejí dva páry. Inu láska bez hranic:-). Za chvilku přišlo něco, co mě hodně pobavilo. Opět vidíme chlápka v zeleným. Jenže nevede policajta se psem, aby to s námi vyřídil, nýbrž vede svou ženu a za nimi jdou tři malá děcka, odhadem školka, možná nějaký už první třída:-):-). Na přísný zákaz vstupu je zde poměrně dost lidí. V tuto chvíli rovných 13:-)… Fotíme, čumákujeme, užíváme si toto jedinečné místo, i když v tolika lidech. Můžu říct, že ač ten most nevede nikam a nemá už teď žádný smysl a dokonce ani nikdy nebyl využit, ten pocit, stát na něm, je fakt nepopsatelný a naprosto skvělý. Je to něco, co nedává smysl a přesto to tu je. Most trčí několik metrů nad hladinou, je monumentální, i přes to, že většina jeho krásy se skrývá pod vodou. A jak je monumentální, tak je zbytečný. Tak my už jsme se nabažili, startujeme stroje a už v poklidu a bez bloudění se vracíme domů.

Závěrem lze už jen dodat, že tento výlet se nám opravdu vydařil. Byla kupa legrace, cíle jsme kupodivu dosáhli, pokutu nedostali a viděli jsme něco, co jsme ještě neviděli:-). Musím říct, že za to riziko to určitě stálo. Něco o mostu: Stavbu mostu zahájil Hitler. V té době ještě Švihov neexistoval a most vedl přes Borovský potok. Tudy původně měla vést D1. Pak jak Němci ztráceli síly, došlo i k zastavení prací na mostu. Ten začal chátrat až v dobách komunismu se ho soudruzi ujali. Jenže současně s dokončením mostu začali stavět přehradu Švihov. Teď šlo mostu o život. Soudruzi nevědí jak most zachránit. Nacpali do něj tolik peněz. Jenže most nemůže sloužit, bude-li v tomto místě tolik vody, kolik se plánuje. Objevují se návrhy na snížení hráze přehrady, jenže to by podstatně snížilo objem zadržované vody a chudáci Pražáci by neměli co pít. Praha vyhrává a most zůstává navždy pohřbený v hustém lese na březích Švihova.

Ač to nevypadá samotný most je dokončený. Na fotkách jsou sice vidět dvě betonové hrázky pod vodou. To však jsou jen pozůstatky kabelového jeřábu a ne počátky dalších pilířů. Mostu chybí už jen násep a bylo by to vše. V okolí mostu se nachází ještě jeden menší most a mnoho betonových hrázek a propustí na vodu. V době, kdy se rozhodlo o nevalném konci mostu bylo již vše připraveno na pokládání asfaltu. Ještě doteď je v lesech v místech, kde měla vést dálnice, písečné podloží a původní jehličnatý les nahrazen za listnatý. Další zvláštností mostu je, že se každá jeho část naklání na jinou stranu. To bylo z důvodu předpokládané rychlosti 160km/h. Náklonem se tak měly vyrovnávat odstředivé síly z ostré zatáčky v blízkosti mostu.

Zde je jiný motocestopis, kde jsem se o mostech dozvěděl. Tímto dík autorovi. ZDE

Další info o mostech zde: ZDE

Diskuze a další info o mostech zde: ZDE
Dále díky Johanovi z fóra na www.motorkari.cz za jeho cenné informace (tenhle chlapík se tam opravdu vyzná).

Autor: Peťan

.: Podporují nás :.

.: Zpřátelené weby :.