125ccm.cz

Přeskočit obsah a dostat se k menu

Japanis Trip

Je 31.července a na závěr měsíce jako třešničku na dortíku , jsme si dali obzvlášť vypečenou vyjížďku s Pavoukem, tedy s Jirkou s Hondou CBR 125 a se mnou Nagashem, tedy Zbyňou s Hondou NSR 125. Už podle značek šlo o citovou a ryze Japonskou záležitost, kde na valachy zavítala Čekyňská delegace. Je pondělí začátek pracovního týdne a já se rozkoukávám v práci co urobím. Samozřejmě je to zmiňované pondělí a já své pracovní nasazení uvádím do běhu velmi pozvolna. Po obědě dochází smska od Jury, že se koná Japanis trip. Tak samozřejmě jsem nebyl proti a svou smskou jsem opětoval. Tak nějak ten den ubíhá a pak odpoledne dochází sms, že Jura čeká na místní pumpě. To já ještě buduju pondělní pozitiva, zařizuji si dřívější odchod z roboty a volám Jurovy s představením dopravního inspektorátu ( Muhehe). Chvíli nechápačka, ale za momentík Jura razí ke mně, vyzvedává mně na tandem a my frčíme k nám domů. Doma někoho sníme, potlacháme, sbalíme věci a tadá do garáže. Vyvážíme motku ven a v tom se objevuje nablýskaná škodovka lakýrníka, který přijíždí s mojím blatníkem a pravou kapotou. Co na to říct ? No na to ještě nic. Ale v zápětí k nám přijíždí další auto, kde už se vezou nálepky. No hotová mafie, na to že mi nikdo nic neřekl to dopadlo na výbornou. S pomocí Jury jsme osadili motku, nálepník olepil kapotu a s údivem se loučíme s kumpánama.

No bylo to nečekané, ale efektivní a my ještě jedem do Poteče s nějakýma papírama ohledně prodeje Jurovy starej Cebry. Ještě se snažíme podat rady, které jsme za svou kariéru nabyli. Pak už jenom frčíme pro olej a na benzině krmím NSR. Jura se svou spotřebou se na mně jen usmívá, ale to nic nemnění na tom, že holky z Japan se maj i přesto rády. A my tedy vyrážíme směr Luhačovice ( hezké lázeňské městečko s pěknou místní kolonádou ). Cestou loupneme nějaké šampónky v autech a ti si myslí, že jsou asi šampóni ze šampónova, tak se snaží nám dat co proto a myslí si, že se s nima budeme nahánět, ale my kluci ze 125ccm jsme je mněli na háku, nechali je předjet a jen si jeďte holomkové J . Projíždíme Slavičínem a míříme si to k místní zemědělské louce. No sme přece na valašsku, takže louky nemusíte od cesty daleko hledat.

Dále se vracíme zpět na hlavní silnici se zatáčkovitým profilem a jedeme do Luhačovic, které jsou tak proslavované svými léčivými prameny ( žádné pivko to není ) a svými Lázeňskými oplatky. V Luhačovicích jsme poprosili místní křováky o poskytnutí fotečky.

Ještě koumáme na mapě nejlepší směr pro nás oba. Je rozhodnuto. Směr Uherský Brod ( Zlín ) je pro nás jasným cílem. Taksi to pohodově pádíme směrem na Zlín a v tom na nás mávají místní holky. Pozdrav samozřejmě opětujeme a po pár metrech je volba jasná, točíme motky zpět směr roštěnky. Holky jsou drobet nesmělé, ale asi hlavně překvapené. Žádáme místní domorodkyni o fotečku s holkama a daří se. :o)

Lučíme se, máváme a otevíráme plynové rukojeti. V zápětí se ocitneme ve Zlíně, kde to točíme směr Otrokovice > Přerov. Přes místní světelně řízenou dopravu se nějak dostáváme za Zlín a jedeme směr Přerov. To už je čas na konečnou tečku v našem Japanis tripu , který je ve znamení loučení, poděkování a popřání hezké cesty zpět domů. Fajn projížďka s Hondicema je u konce.

Nagash a Pavouk

.: Podporují nás :.

.: Zpřátelené weby :.