125ccm.cz

Přeskočit obsah a dostat se k menu

Climbing tour 2007

Po evropských horách na 125ccm...

Všechno to začalo někde na fóru motorkáři.cz. S klukama jsme se domluvili, že by nebylo špatné někam zajet. Nejdříve jsme plánovali Chorvatsko, nenašel se však dostatek zájemců. Tak jsme se domluvili na Rakousku, přesněji na Grossglockneru.Po Rakousku jsme měli v plánu zavítat na Vílosraz do Jedovnice a potom projet Slovensko.

5.8.Okolo 19.00 jsem vyjel ze Studénky. Dříve to bohužel nešlo, protože jsem se ráno vrátil ze svatby, jak jinak než s alkoholem v krvi. Jel jsem natankovat, ve 21.00 jsem dorazil k Georgemu do Prostějova. Z Prostějova jsme to vzali po vedlejších cestách, asi po 70 kilometrech už jsme toho měli plné zuby. Rozhodli jsme se, že i když si pár kilometrů zajedeme, tak to vezmeme raději po dálnici. Jeli jsme do Brna a tam najeli na D1. Na dálnici už cesta ubíhala znatelně rychleji. Oba jsme byli zalehlí na našich strojích a jeli jsme co to dalo(120 smrt v očích). Na Vysočině jsme se museli zastavit a ohřát se na benzince, protože už nám byla slušná kosa, až mě z toho začala bolet noha :D. Kolem 3 ráno jsme dojeli k Fidžimu do Týna nad Vltavou, před domem jsme rozkempili stan a pomalu šli spát. Ráno nás čekala dost dlouhá cesta.

6.8. Kolem desáté jsme vyjeli z Týna. Projeli jsme přes České Budějovice, kde si Fidži s Georgem nechali rozměnit ještě nějaké peníze. Cestou k hranicím byl hustý provoz, jeden náklaďák za druhým. Taky kolem cesty nebyla nouze o lehké děvy. Po přejetí hranic jsme jeli do Lince, z nedalekého kopce jsme se pokochali výhledem na město, nahlédli jsme do kostela. Pokračovali jsme k Alpám, okolo jezera. Fidžimu začala motorka žrát olej. Večer jsme dorazili do Zell Am See, sehnali jsme ubytování v penzionu.

7.8 V penzionu jsme si dali snídani, nechali tam věci a vyrazili na Hochalpenstrasse. Na mýtnici jsme zaplatili 18€ za projetí Alpami. Potom jsme stoupali pořád nahoru. Čím výše jsme byli, tím krásnější výhledy na okolní hory se nám otevíraly. Vyjeli jsme až na Edelweissspitze do výšky 2571 m.

Tam jsme potkali motorkáře – Čecha. Jeho první slova byly: „Čau, prasklo mi spojkové lanko, nemáte náhradní?“. Nechtěl bych se dostat do podobné situace. Bohužel jsme mu nemohli pomoci. Cestou z Edelweissspitze upadl Georgemu stojan. Ten jsme za chvíli opravili a pokračovali jsme do Heiligenblutu, kde jsme si prohlédli kostel a pokochali se výhledem na zasněžený Grossglockner.

Natankovali jsme a vyjeli na ledovec.

Poté, co jsme si jej prohlédli, jsme odjeli zpět do Zell Am See. Večer jsme si ještě dali s Georgem projížďku okolo jezera a enduro vložku po okolních kopcích. Po setmění jsme si šli prohlédnout město. Jak jsme se tak procházeli, všimli jsme si automatů pro děti. Byl jich zde docela slušný výběr, od autíček až po nejrůznější zvířata. Nějak nám to nedalo a za chvíli jsme už na nich brousili kolínka o zdejší asfalt :D. Šli jsme dále městem, až se George zastavil u křižovatky. Hrál si se semafory, až mu v ruce zůstalo sklíčko.

8.8 Fidži ráno musel odjet domů, protože mu motorka žrala olej čím dál víc. Chudák musel jet celou cestou domů v hustém dešti. Celý den bylo zataženo s přeháňkami, až k večeru se počasí umoudřilo, tak jsme se jeli podívat do Kaprunu, kde kdysi vyhořela v tunelu lanovka. Tam George našel patrovou garáž a opět si hrál jako malý kluk. Co jiného dělal než gumoval.

Večer jsme opět vyrazili do města, tentokrát pěšky. Byli jsme v dobré náladě, ke které nám dopomohla místní bylinná hořká. Ve městě se zrovna konaly nějaké zdejší slavnosti, hrála hudba a byly tam davy lidí. Když jsme se hladoví vrátili do penzionu, udělali jsme si co jiného než naši tradiční nudlovou polévku. Pak jsme s půlnočním pořadem s lehkými děvami šli spát.

9.8 Po snídani jsme se sbalili, rozloučili s místními a vyrazili po dálnici směrem na Vídeň. Ze začátku bylo trochu mokro a zataženo, ale nepršelo a cesty byly za chvíli suché. Na dálnici nás potkala asi 12 km zácpa, avšak protáhli jsme se mezi auty, takže nás to příliš nezdrželo. Sem tam sice někdo musel sklopit zrcátko, příliš jim to však nevadilo. Odpoledne jsme přijeli do České republiky. Rozhodli jsme se, že přespíme v kempu u vodní nádrže Nové Mlýny.

10.8 Přes noc pršelo a docela foukal vítr, ale do rána se počasí zklidnilo. Měli jsme namířeno na Vílosraz do Jedovnice. Cestou jsme se ještě zastavili v Tescu v Brně, kde jsme koupili něco na jídlo. Do Jedovnice jsme přijeli někdy po 15. hodině, zatím zde bylo jen pár lidí, k večeru se však začali sjíždět, až jsme nakonec byli v docela hojném počtu. Dorazil i Fidži. Povečeřeli jsme opékané maso, přespali v chatce. Bohužel na nás zbyly pouze horní postele, nad kterými zrovna příliš místa ke stropu nebylo. George se pořád rozčiloval, že má málo místa nad hlavou, několikrát se praštil a nadával jako vzteklý. K ránu se v chatce na zemi objevil Peca. Hold to chudák přehnal. 11.8 Od rána bylo zataženo a vypadalo to na déšť. Po obědě jsme měli v plánu vyjížďku na Macochu. I přesto, že začalo pršet, se do kempu sjíždělo čím dál víc motorkářů. Po obědě jsme vyjeli, celou cestu jsme jeli v dešti.

Nedaleko od vstupu do Kateřinské jeskyně jsme zaparkovali mašiny a šli na prohlídku. Když jsme vylezli z jeskyně tak už nepršelo. Večer jsme si v kempu zase dali opékané maso a opět jsme přenocovali v chatce. A George měl pořád stejný problém s místem.Hold bude muset trošku zhubnout :D

12.8 Dnes jsme měli v plánu dojet na Slovensko. Z Jedovnice jsme jeli do Prostějova, kde se k nám připojil Kopek. V pizzerii jsme si dali oběd, na který nás pozval George. Potom jsme se zastavili u mě doma ve Studénce, v garáži jsme namontovali chybějící šroubky, které jsme poztráceli cestou. Vyrazili jsme směrem ke slovenským hranicím. Od Frenštátu pod Radhoštěm začalo hustě pršet, tak jsme se zastavili na benzince na Horní Bečvě a čekali jsme, jestli přestane. Časem se déšť trochu zklidnil, ale úplně pršet nepřestalo.

Rozhodli jsme se, že pojedeme dál. Pršelo až na Slovensko, přestalo někde za Bytčou. Jeli jsme směrem na Púchov, Považskou Bystricu, přes Rájec. Celou cestu byly přeháňky, jakmile byla chvíli suchá cesta, znovu začalo pršet. Asi kolem 21. hodiny jsme projížděli lesem, byla už tma, najednou se strhla průtrž mračen. Začalo tak hustě pršet, že jsme skoro neviděli na cestu, k tomu ještě pěkná mlha. Museli jsme jet krokem, na cestě byla několikacentimetrová vrstva vody. Za chvíli jsme byli promočení na kost. Asi po 15 kilometrech jsme dojeli do vesnice jménem Kľačno. Byla tam hospoda, u které byl přístřešek s posezením. Zajeli jsme pod něj i s motorkama. V hospodě jsme se zeptali, jestli je tam můžeme nechat. Naštěstí nám to dovolil příjemný kluk, který se staral o hospodu. Dali jsme si čaj a převlékli jsme se do suchého oblečení. Potom jsme si všimli na zdi cedule s nápisem „Zákaz vstupu s bicyklom“. O motorce tam nic psáno nebylo, s tím asi nikdo nepočítal. Přespali jsme mezi lavičkama pod přístřeškem u hospody. Pršelo dlouho do noci. Každý měl být vždy nějakou dobu vzhůru a hlídat věci. Nakonec jsme stejně všichni usnuli.

13.8 Když jsme se vzbudili, bylo ještě mokro, ale už nepršelo. Houf lidí před hospodou sledoval tři motorkáře, jako by to byli andělé.

Brzy z rána k nám zavítala i policie, ale pouze si nás prohlédli, neřekli nic a po chvíli pokračovali svou cestou. Měli jsme namířeno do Liptovského Mikuláše. Tam jsme dorazili někdy po poledni. Sehnali jsme si ubytování v penzionu. Mladý kluk, kterému jsme platili za ubytování, uměl tak dobře počítat, že jsme ušetřili 500 Sk. Odpoledne jsme si dali vyjížďku po okolí a menší enduro vložku.

Večer jsme se seznámili s Polákama, kteří bydleli u nás v penzionu. Koho by napadlo, že někdy kolem půlnoci někdo zaklepe na dveře. Byli to 3 Poláci a zrovna měli nouzi o chlast. Tak jsme jim prodali naše skromné zásoby a vydali se k nim na pokoj na malý pokec. Bavili jsme se asi hodinku nebo dvě, potom sme se rozloučili a šli spát.

14.8. 14.8 Celý den jsme strávili v aquaparku v Liptovském Mikuláši. Vyhřáli jsme se v termálních bazénech.

Nakonec nám to opět nedalo a museli jsme si jít zařádit na dětské hřistě. Nafukovací hrad, slon, opice - o srandu bylo postaráno. Bohužel foťák nebyl poruce. Nejspíš by špatně skončil. Večer jsme se seznámili s holkama od majitelů penzionu. Ty nás přemluvily, abychom ráno neodjížděli a zůstali s nimi v Liptovském Mikuláši ještě jeden den. Popili jsme pár flašek vodky. George, Simča (jedna z holek) a Lukáš (kamarád od holek) si šnupli skořici. Bavili jsme se dlouho do noci. Než se nám podařilo dostat do postele, pobudili jsme půlku penzionu. Hold vodka zaúčinkovala…

15.8 Druhý den jsme si dali pár vyjížděk po okolních horách, projeli jsme Demänovskou dolinu a jako obvykle jsme nezapomněli na enduro vložku. Travnatý kopec nedělal mému Varaderu žádné problémy, horší to už bylo s maličkými CBR, které měly co dělat, aby kopec zdolaly. Po chvíli úsilí se jim to podařilo. Kopeček, který se zespoda nezdál nikterak veliký, pohledem z vrchu vyrostl v sakra velký kopec. Holky nám slíbily, že u nich můžeme přespat. Avšak co se nestalo, jako že jsme s tím docela i počítali, přišli na to jejich rodiče, takže jsme měli po noclehu. Potmě jsme se sbalili, před penzionem zagumovali, protroubili a proturovali. Za hodinku jsme dojeli do Popradu. V Tescu jsme si koupili něco k jídlu. Před vchodem jsme povečeřeli. Najednou Kopek chytil Tescománii a ukázal nám, co opravdu umí. Po tom, co ho Tescománie přešla, jsme jeli hledat nocleh. Cestou od Popradu směrem k horám jsme za mostem zahnuli na polní cestu, po pár stech metrech jsme se zastavili a rozhodli jsme se že přenocujeme. Bylo jasno, stanu nebylo potřeba. Roztáhli jsme pouze plachtu, kterou jsme přikrývali motorky za deště, rozbalili spacáky a při pohledu na jasné nebe s padajícími hvězdami jsme usnuli.

16.8. Probudili jsme se do nádherného dne, obloha byla jako vymetená.

Projeli jsme Vysoké Tatry od Starého Smokovce na Štrbské Pleso a pak do Tatranské Lomnice. Z Tater jsme pokračovali směr Hrabošice – Stratená, kudy, jak nám kolegové poradili, měla vést nová, krásná, zatáčkovitá cesta. Jediné, co na tom bylo pravdy, že byla zatáčkovitá. Jinak byla plná děr a šotoliny. Za celou cestu jsme tam potkali pouze jediné auto. Divme se, když tam byl zákaz vjezdu (s výjimkou majitelů penzionu, který byl po té cestě). Posléze jsme v nedalekém Tescu koupili něco k jídlu. Bylo horko, hledali jsme stín, kde bychom se vklidu najedli. Ten jsme našli až po cestě do Brezna, když jsme zatočili do lesa. Tam jsme opět roztáhli naši plachtu a dali si piknik. Taky jsme zužitkovali toaletní papír, který jako správní motorkáři vozíme stále u sebe :D. Po jídle jsme vyrazili zpátky do Liptovského Mikuláše, kde jsme se zase potkali s holkama. Na další den jsme plánovali návštěvu vodopádu v Lúčkách, takže jsme se rozhodli přespat někde po cestě. Asi 15 km od Lúček jsme to zase strhli na polňačku, kde jsme přespali stejně jako minulou noc. Padající hvězdy a polévka od Georga - jako od maminky. Kopka bolelo břicho a hlava, tak si vzal ibuprofen a koukal na hvězdy. A povídá: „Hele kluci ta hvězda cestuje“. Pochopili jsme, ibuprofen zapůsobil… :D

17.8. Teprve ráno jsme si všimli, kde to vlastně spíme. Z jedné strany asi 30m od nás silnice, z druhé asi 70metrů železniční trať a z další chalupa s ovcemi, které vyloženě jely po Kopkovi.

Sbalili jsme věci a vyjeli k vodopádu do Lúček.

Po shlédnutí vodopádu jsme si dali snídani, kde jinde než u holek v Liptovském Mikuláši a v 11.30 jsme vyrazili na cestu domů. Asi kolem 15. hodiny jsme přijeli do Rožnova pod Radhošťem, kde jsme se rozloučili a každý už vyrazil svým směrem. Další Fotky:

Vytvořil Spir za pomoci George(Benjamin)

EDIT: TORM

.: Podporují nás :.

.: Zpřátelené weby :.